Richard II.

Dne 17. května 1944 jsou Speerovým ministerstvem zbrojního průmyslu přiděleny, podzemní prostory označené jako Richard II., drátovně koncernu OSRAM Komandit – gesellschaft – allgemeine Elektricitäts. Výrobna se zaměřením na výrobu molybdenových a wolframových součástí dostala krycí název Kalkspat K. G. Podzemní prostory jim měli zajistit hladkou výrobu bez rušivých náletů spojeneckých hloubkových bombardérů.

Hladký průběh výstavby jim však narušoval neustálý nedostatek kvalifikovaných pracovních sil a zdlouhavá jednání s řídícím štábem SS Führungsstab B5 o budoucí výrobě. Termín dokončení výstavby provozních prostor se neustále odkládal. Sabotáže pracovníků také brzdily efektivní postup prací a všudypřítomné napětí z frontových zpráv bylo stále více patrné na nelidském zacházení s vězni. Předpokládalo se, že stavební práce budou dokončeny v lednu 1945, a již v únoru bude zahájena výroba. Hlavním dodavatelem stavby byl hamburský podnik Robert Kiserling, který měl také problém s pracovní silou. Nejenže si tato část továrny vyžádala v podzemí i na povrchu prostor o objemu 15 000 m², ale hlavně se podzemní prostory musely důsledně zabezpečovat výztužemi kvůli častým závalům. Firma Osram plánovala do připravovaných prostor přesunout svůj provoz na zpracování wolframových a molybdenových drátů a výrobnu elektronkových lamp. Zaměstnanec firmy Mineralöl Baugesellschaft Ing. Erich Knie, udal ve své výpovědi v roce 1946, že to byla firma Osram, která tu měla zavést výrobu telefonních a spojovacích přístrojů. V červnu 1944 přesídlil do Litoměřic i zástupce firmy Osram, který zde pracoval jako spojovací úředník mezi velícími orgány. Vedoucí pracovníci prováděli časté inspekce a snažili se o uspíšení výstavby. Firma dokonce několikrát intervenovala na nejrůznějších místech – od Litoměřického Führungsstabu B5 až po ministerstvo pro zbrojní výrobu. Aby se výstavba podzemních prostor urychlila, podřídil ji Fuhrungsstab B5 závodům „Reichswerke Herman Göring“, které vyslalo svého zástupce stavby vedoucího prof. Pedringa, jehož primárním úkolem bylo usměrňovat a urychlovat stavební práce. Poslední termín stavebních uprav, byl přesunut na 1. červenec 1945.

Firma Osram mohla konečně zahájit dovoz strojů a věnovat pozornost úpravě výrobních hal v podzemí. Pro následnou výrobu bylo vyčleněno 400 vězňů a 350 vězenkyň. Do prvního transportu bylo vybráno v KT Flosenbürg celkem 140 vězňů z řad maďarských židů, kteří prošli selekcí v Osvětimi a které proškolili v místních provozech Niederoderwitzu. Poté byli převezeni 23. února 1945 do Litoměřic. Avšak vzhledem k tomu, že výroba v Richardu II. ještě nebyla zahájena, pracovali pomocní dělníci, kde bylo potřeba. Část podzemního objektu se povedlo stavebně dokončit. Osram však včas poznal, že tato výstavba nikam nespěje a své provozy do Litoměřic nepřestěhoval. Do dnešních dnů tak není přesvědčivě zodpovězena zásadní otázka, zda byla nebo nebyla zahájena jiná výroba v podzemní části Richard II.

Více zde: Výroba v továrně Richard II

Vchod „F“ továrny Richard II.

Vypuknutí válečného konfliktu předznamenalo pro společnost Kalkbruch Josef Hőring brzké ukončení těžby vápence, která probíhala ještě začátkem roku 1944.

Následně tu začala probíhat přestavba na podzemní továrnu s krycím názvem Richard II. pro firmu OSRAM. Jeho vchod byl označován písmenem „F“. Vstupní portál je menších rozměrů oproti vstupu do části Richard I.. Následný vstupní profil chodby je klenutý a to z toho důvodu, že je tato část zbudována až při přebudování na uložiště. Proč byla přístupová chodba po válce zavalena, není zatím stále jasné. Buď se tak událo v roce 1948 z bezpečnostních důvodů před obnovením těžby vápence a nebo to mohla být řízená destrukce polomrtvé německé armády na konci války. A nebo to bylo nedostatečné zajištění okolí portálu v době rozšiřování továrny a následné zřícení chodby někdy v poválečné době.

Nově vybudován byl až kolem roku 1960 v době zahájení výstavby úložiště radioaktivních odpadů, které tu funguje do dnešních dnů. Více se o úložišti radioaktivního odpadu dozvíte na stránkách www.surao.cz

Více zde: Vchod F továrny Richard II

Větrací  šachty

Z dochovaných pozůstatků, na které můžete po toulkách po vrchu Bídnice narazit, jsou mimo jiné odvětrávací a revizní šachty. Jsou to nejen pozůstatky po výstavbě a výrobě v továrně Richard, ale také po předešlé těžbě vápence. Předválečná těžba vápence vyžadovala soustavné odvětrávání prachem zamořeného podzemí. Také se musely zajistit případné únikové výstupy a revizní otvory kanalizačního potrubí. K tomuto účelu sloužila soustava větracích vrtů a šachet.

Tyto důležité součásti lze řadit do tří stupňů velikosti a důležitosti. První a nejdůležitější stavbou částí Richard I a II. je takzvaná „Wetterschacht“ neboli větrací šachta. Tento prostor provrtaný do útrob vrchu byl vybudován v letech 1944-45 jako všechny další větrací otvory. Bývá větších profilů a je vyzděná na plnou výšku. Dnes tuto šachtu překrývá železobetonová budova, která je dnes k vidění na vrcholu a je součástí odvětrávání úložiště radioaktivního odpadu.

Dalším důležitým větracím prvkem v zajištění chodu výroby jsou tzv. Luftschacht. Jedná se  o zděné šachty kruhového nebo oválného průřezu a menšího profilu opatřené kramlemi jenž sloužily také jako nouzová úniková cesta. Mohly být též využity i k vedení inženýrských sítí a rozvodů.

V neposlední řadě můžete narazit na větrací vrty neboli Bohrlochy. Je to poslední a nejmenší větrací zařízení zakreslené na mapách. Jedná se o maloprofilový vrt o průměru asi půl metru, který je doplněn o ocelovou vložku, která prochází po celé jeho délce. Tyto větrací vrty mají také svou zajímavost a to, že existují rozpory mezi skutečností a dostupnými mapovými podklady. Jelikož některé vrty se podařilo dohledat na povrchu, ale nejsou zaneseny na mapách. A naproti tomu existují vrty zakreslené na mapách, ale zase je nebylo možné nalézt v podzemí…

Více zde: Větrací šachty

Revizní šachty

Samostatnou kapitolou jsou revizní šachty. Odpadní voda z továren Richard byla samospádem odváděna do litoměřické městské kanalizace.

Bylo proto nutné zajistit průchodné odpadní potrubí pro údržbu a kontrolu. Pro tento účel byly zhotoveny revizní šachty, které jsou dodnes patrné na bývalém náspu vlečky a dnes silnici vedoucí k vchodu C – D. Šachty podobného rázu bylo možné v minulosti spatřit u vchodů do Richarda a všech jeho technických staveb. Do dnešní doby je možné dohledat již zmíněnou část, která je z větší části na pozemcích zahrádkářů. Systém kanalizace je však doposud funkční. Zajímavostí je, že po silnějším zapršení je možné zaslechnout vodu protékající touto kaskádou potrubí a armatur. Částečným přehrazením odtoku získávají zahrádkáři a pěstitelé cenný zdroj vody na zalévání. Dostupné šachty jim také slouží jako sklepy na uskladnění vypěstovaných plodin.

Více zde: Revizní šachty

Galerie

Pro zobrazení obrázku s popisem na něj klikněte.